Pes u nás?

Nejen má dcera, ale i já, už dlouho toužíme po tom, mít doma psího kamaráda. Předešlé podmínky našeho bydlení nám to nedovolovaly, ale po přestěhování do našeho nového bydleníčka se náš společný sen začíná zhmotňovat.

A opravdu se VELMI zhmotnil na velikonoční pondělí, kdy si na našem prahu ustlal krásný, velký,  chlupatý a hodňoučký pesan a odmítl se z našeho prahu hnout.

Byl naprosto úžasný ! A proč píšu "byl"? Ačkoliv jsme toužili po pejskovi, současně jsme si uvědomovali, že tenhle náš krásný a milý nalezenec možná někomu chybí. Potom, co jsme se rozhodli, že jej na našem prahu nenecháme hladovět a mrznout, jsme zatelefonovali do nejbližšího útulku a oznámili jim, že pokud by někdo hledal "našeho pejska", že bydlí u nás. Miloval podrbání a milé slova, evidentně hladový s chutí spolykal granule našich kočičáků a nakonec i trpělivě snesl koupel v cizí vaně od cizích lidí - nás ;) Dostal svou vlastní matraci s dekou na našem "mezipatře", kde mu nebylo teplo a zároveň měl přehled o dění naší celé domácnosti. Miloval procházky a nevzdálil se od nás na pár metrů. Stále si nás hlídal, abychom se mu neztratili. Dokázal si hrát jako štěně a tenisák nosil v tlamě téměř soustavně.

Venkovní kočičáky dokázal prohnat, ale na ty naše jen "zíral" a čekal, co udělají oni nebo jak budeme reagovat my. Nestihli jsme jej seznámit s našimi chlupáči více. Po třech dnech se ozval jeho majitel a odvedl si jej domů.. Ani jsme se nestihli dovědět jeho jméno :(

Zanechal mě i mé dceři díru v srdíčku, kterou bychom obě chtěly brzy vyplnit opravdu naším štěníkem. Obě si uvědomujeme, že pány našeho domova jsou naši kočičáci a věříme, že dokážeme ve spolupráci s chovateli psů najít pejska, který s naši kočičí smečkou dokáže žít a  současně nebude trpět. 

Opět surfujeme po internetu, ale tentokrát nehledáme sibiřku, ale labradora :)